Co mě naučily první měsíce na medicíně

Blíží se konec roku, a tak je na čase se trochu ohlédnout zpátky. Už několik let si píšu papírový deníček, ale dospěl jsem k závěru, že mi chybí možnost své zážitky, postřehy, radosti a starosti sdílet s větší skupinou lidí, vzájemně si vyměňovat zkušenosti s lidmi odjinud a podobně. Proto jsem se nakonec po dlouhém váhání rozhodl pro blog. Takže pokud už jste sem zavítali, budu vám vděčný za zpětnou vazbu :-).

Rád bych se pro začátek pokusil formulovat, co si vlastně představuju pod medicínou, abych se za pár let mohl podívat, jak moc jsem se změnil nebo nezměnil. Medicína je pro mě spojením vědy (a racionálního přístupu k realitě vůbec) s hlubokým empatickým zájmem o člověka a o všechno dobré i zlé, co k němu náleží. Myslím, že neexistuje odvětví lidské činnosti, které by lékaře mohlo nezajímat - lékař je vědcem, umělcem, filosofem, soucitným partnerem člověka na cestě z utrpení a dalo by se pokračovat. Studovat medicínu taky znamená nepokrytě studovat sám sebe. Tak taková je idea. Jsem idealista, vím to o sobě a občas si kvůli tomu rozbiju čumák.

Teď ale k jádru věci - první tři měsíce na lékařské fakultě mě utvrdily v tom, že je dobré si dát na pár věcí pozor:

Nepanikařit. Přirozeně občas máte pocit, že je toho hodně. 18. prosince nemáte ještě jediný kloudný vánoční dárek, máte výčitky, že dost necvičíte na hudební nástroj, zanedbáváte staré přátele a především zíráte, jak všichni okolo vás se zvládají učit mnohem rychleji a efektivněji než vy. Chce to klid, naplánovat si věci s chladnou hlavou a odhadnout svoje schopnosti. Přiznat si, že nemusíte všechno zvládnout dokonale, 80% je taky fajn. Prvák je ideální příležitostí vymýtit v sobě veškerý perfekcionismus.

Nenechat se odradit. Na náladě nepřidá ani to, že kdykoliv si povídáte s někým z vyššího ročníku, neopomene poznamenat něco ve stylu "prvák je nejjednodušší, naber si co nejvíc volitelňáků, dělej hodně mimoškolních věcí, pak už tolik času nebude". Ehm, jo, něco na tom bude. Kurikulum 3. LF UK má určitě svá jedinečná specifika: v prváku žádná anatomie, žádná fyziologie, žádné pitvy, žádní Čiháci, jako je to jinde. "Jenom" buňka. Drobnou nevýhodou je, že z psychologického hlediska si moc nepřipadáte jako na medicíně. Přišli jste na LF učit se zachraňovat životy a namísto toho vás celý prvák čeká ornitinový cyklus, koligativní vlastnosti roztoků, receptorové kinázy a podobné špeky. Většina studentů z vyšších ročníků, se kterými jsem měl tu čest, se shodne, že klinická využitelnost poznatků nabytých v prváku je mizivá a že drtivou většinu toho stejně zapomenete. Já jsem ale optimista a tohle interpretuju spíš jako podnět k tomu si užít ten "pomalejší rozjezd". Krom toho vybudovat si dobrý teoretický základ určitě není na škodu.

Nepodlehnout vlivům, kterým podlehnout nechcete. Poměrně rychle jsem zjistil, že studium medicíny může člověka změnit nejenom k lepšímu. Čas od času se u některých lidí setkávám s tvrdým scientismem, přesvědčením, že lidské poznání rovná se přírodní vědy a nic nemateriálního buď neexistuje a nebo to nestojí za pozornost. Je pravda, že ona lékařská fakulta k tomuhle postoji svým způsobe svádí. Ale je taky možné, že si někteří medicínu vybrali právě proto, že už takoví byli předtím. Tak či tak, neznamená to, že pokud všichni kolem říkají, že homeopatie je totální blbost, že tenhle postoj musíte přijmout taky, pokud s tím nesouhlasíte. (Myslím, že kdykoliv medicína omezí oblast svého zájmu na vědecky prokazatelná fakta, přestává být medicínou, psáno s veškerou úctou k vědě). Podobně nemusíte pít, i když dost lidí kolem vás pije, nemusíte se učit způsobem, kterým se učí ostatní, pokud vám nevyhovuje, apod. Občas se přistihnu, že mám tendenci v novém prostředí nekriticky přijímat to, co dělají ostatní, a na to je lepší si dávat pozor.

Uvedl jsem pár bodů, kde jsem narazil nebo téměř narazil, ale nutno dodat, že pozitivní vjemy zdaleka převážily. Namátkou, na vysoké škole zatím miluju:

• že je o studenty (a nás prváčky obzvlášť) hezky postaráno - chodí spousta informačních mailů, kdokoliv ochotně zodpoví i ten nejblbější dotaz, všechno je nám názorně vysvětlováno a všichni působí mile a nadšeně
• že jsem ve svém kruhu poznal senzační lidi, se kterými si mám co říct a kterým důvěřuju
• že ze srandy můžu někoho z nich oslovit "pane kolego"
• že vůbec celá fakulta funguje jako jedno velký super společenství
• že můžu říkat, že jsem medik. I po třech měsících to je furt strašně cool pocit :)
• že můžu nejít na přednášku, když nechci (obzvlášť když je video z loňské přednášky na youtube...)
• že je na fakultě pořád živo, všude se pořád něco děje a je jednoduché se do lecčeho zapojit
• že si můžu snadno popovídat se studenty z jiných zemí
• že velká bageta ve fakultním bufetu stojí s ISICem jen 20 korun
• že v šestém patře jsou dvě velké "neformální" místnosti jenom pro studenty, v jedné z nich je piáno a občas někdo zahraje
• že se děkan jmenuje Anděl
• že ve škole můžu strávit celý den a vůbec z toho nejsem otrávený
• že se nikdy neubráním úsměvu, když jdu kolem dveří s nápisem "půjčovna kostí"

a spoustu dalších věcí.